V reakci na nejrůznější nově se objevující telemedicínské platformy a projekty zdravotní péče poskytované on-line, které mají často spornou praktickou využitelnost, kvalitu a bezpečnost
a mohou proto znamenat ohrožení bezpečnosti pacientů, vydávají naše organizace toto prohlášení.
Právě končící koronavirová krize jednoznačně ukázala význam distanční péče v ordinacích praktických lékařů. Je zřejmé, že telemedicína se stane běžnou součástí naší práce a dojde k jejímu dalšímu rozvoji. Tento trend podporujeme a chceme se na něm podílet. Zároveň však varujeme před unáhleným zaváděním narychlo připravených telemedicínských hurá projektů do praxe. Stejně tak odmítáme aspiraci dosud komerčně neúspěšných projektů na získání úhrady ze zdravotního pojištění pod záminkou koronaviru. Není k tomu žádný důvod.
Elektronická komunikace s pacientem je pro většinu praktických lékařů již mnoho let běžnou součástí jejich práce. Ukázalo se, že i během krize si pro poskytování péče distanční cestou praktičtí lékaři vystačili s telefonem, mailem a dalšími běžně dostupnými komunikačními kanály typu WhatsApp, Skype atd. Nyní po restartu zdravotnictví a návratu našich praxí k normálnímu provozu nastal ideální čas otevřít seriózní diskusi na téma, jak má distanční péče v našich praxích probíhat v období mimo krizi a jaké prostředky telemedicíny jsou pro naši práci optimální a jak má být tato péče hrazena. Má být vedena zástupci ministerstva zdravotnictví, plátců a odborných a profesních organizací lékařů. Je třeba najít shodu na řešení, které bude znamenat smysluplné a pro všechny strany přínosné poskytování zdravotní péče, bude akceptovatelné z odborného i právního hlediska, bude bezpečné pro pacienta a zároveň bude splňovat podmínky pro hrazení z veřejného zdravotního pojištění. Mnohé z nově představených telemedicínských projektů všechna tato kritéria nesplňují.
Stejně jak jsme si v těchto mimořádných časech ověřili, že distanční péče může fungovat, přesvědčili jsme se také o jejích limitech. Její použití je vhodné jen pro omezené medicínské situace a nemůže se jednat o trvalý způsob kontaktu mezi pacientem a lékařem. Poskytování distanční péče bez vědomí těchto limitů může být velmi nebezpečné pro pacienta i lékaře. Se znepokojením sledujeme, jak PR aktivity některých projektů on-line medicíny tato rizika přehlížejí či bagatelizují a za přispění médií široké veřejnosti prezentují tento způsob péče jako ideál budoucnosti.
Pokud má být distanční péče zdravotní službou hrazenou ze zdravotního pojištění, musí probíhat vždy a jenom mezi pacientem a jeho lékařem, který jej dobře zná. Není bezpečné, aby konzultaci prováděl lékař, který pacienta nikdy neviděl. A je zcela nesystémové, aby taková péče prováděná jiným lékařem byla hrazena zdravotní pojišťovnou, pokud má pacient k dispozici svého registrujícího nebo dispenzarizujícího lékaře. Ze zdravotního pojištění má tedy být hrazena pouze distanční péče, kterou poskytuje registrující praktický lékař svému registrovanému pacientovi, nebo ambulantní specialista svému pacientovi. Vše ostatní by jako nadstandardní poradenské služby měl hradit pacient.
Aby lékař mohl bezpečně a efektivně elektronicky komunikovat se svými pacienty, nepotřebuje žádného prostředníka. Stačí mu pouze zabezpečený komunikační kanál splňující podmínky spolehlivého a bezpečného ověření identity lékaře i pacienta, bezpečného šifrování této komunikace, a ochrany před zneužitím citlivých dat pacienta. Naše společnosti se podílejí na tvorbě takového řešení, stejně jako na hledání optimálního úhradového mechanismu tohoto typu péče a vyzývají k zahájení odborné diskuse na toto téma.
doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., v. r. MUDr. Petr Šonka, v. r.
předseda SVL ČLS JEP předseda SPL ČR
MUDr. Markéta Pfeiferová, v. r.
předsedkyně Mladých praktiků