Delegáti celorepublikové konference SPL ČR se zabývali současnou situací ve zdravotnictví a vyjádřili pobouření nad nespravedlivým vývojem úhrad zdravotní péče, který diskriminuje ambulantní složku na úkor nemocniční. Navyšování zdrojů lůžkovému sektoru proti ambulantnímu je pravým opakem situace ve vyspělých zemích a toho k čemu nás vyzývá OECD. Tento trend navíc v posledních letech dramaticky posiluje. Podíl úhrad do primární péče v loňském roce poklesl pod 6% a v letošním roce očekáváme znovu pokles. Na rok 2018 připravuje ministerstvo úhradovou vyhlášku, která způsobí další rozevírání nůžek mezi výší úhrad do lůžkové a ambulantní péče. Prakticky celé předpokládané rekordní meziroční navýšení prostředků pro zdravotnictví ve výši 12 mld. Kč má jít na úhrady pro lůžková zařízení.
Důrazně upozorňujeme, že je zásadní chybou zjednodušovat problémy současného českého zdravotnictví na nedostatek nemocničních lékařů. Většina obyvatelstva konzumuje zdravotní péči v ambulantních zařízeních, která jsou pro funkční chod celého zdravotnictví naprosto nepostradatelná.
Současný stav jejich financování však vede k tomu, že dostupnost ambulantní péče se zhoršuje a v mnoha periferních oblastech hrozí její úplný rozklad. Naše praxe nejsou schopny v personálních nákladech konkurovat velkým nemocnicím, stávají se pro lékaře a sestry neatraktivními a dostávají se tak do personální nouze. Pokud se vývoj úhrad nezmění, hrozí, že dojde k rozložení systému primární a ambulantní péče a řada pacientů v ČR se ocitne bez základních zdravotních služeb. Nemocnice nejsou schopny takovou péči nahradit.
Ministři zdravotnictví, rekrutující se v posledních letech výhradně z řad ředitelů fakultních nemocnic, se v problematice primární péče neorientují, její problémy bagatelizují a naše varování podceňují. Přestože vedení resortu význam primární péče verbálně oceňuje, reálně pro zlepšení jejího postavení nic nedělá. Odborný potenciál praktických lékařů v ČR stále není dobře využit. Většina problémů, které vedly k protestům praktických lékařů na podzim 2016, stále není vyřešena. Přes veškeré sliby nebyla zrušena preskripční omezení u námi požadovaných léků. Naopak vedení ministerstva nedávno odmítlo poslanecký návrh, který měl systémově řešit zrušení nesmyslných preskripčních omezení pro praktické lékaře. Nedošlo k žádnému rozšíření kompetencí primární péče. Stále neexistují jasná pravidla rozdělení kompetencí mezi primární péči a ambulantními specialisty, stejně jako chybí pravidla usměrňující pohyb pacienta zdravotním systémem. Potenciál dispenzární vyhlášky, přes naši snahu, stále zůstává nevyužit. To vše vede k neefektivnímu vynakládání finančních prostředků a k tomu, že české zdravotnictví dlouhodobě vykazuje nejvyšší počet kontaktů pacienta s lékařem v rámci EU. Nadměrná byrokracie dále dusí všeobecné praktické lékaře a odvádí je od léčebné a preventivní péče.
Pro rok 2018 trvají delegáti na navýšení základní sazby kapitace o 3%, které přislíbilo vedení ministerstva vloni v září. To konečně bude znamenat spravedlivé promítnutí navýšení ceny lékařské práce do kapitační platby, ke kterému mělo dojít již v roce 2016, ale došlo k němu částečně až v roce 2017. Jedná se tedy jen o dorovnání dluhu. To považujeme, v roce rekordního nárůstu finančních prostředků pro zdravotnictví, za absolutní minimum. Dále požadujeme, aby ministr zdravotnictví, ještě do konce svého mandátu, připravil systémové opatření vedoucí k plošnému odstranění preskripčních omezení skupiny „L“. Jedná se o odborně neopodstatněná administrativní omezení, která obtěžují pacienty i lékaře a vedou pouze k prodražování zdravotní péče.
Vyzýváme politické strany, aby před podzimními parlamentními volbami představily své zdravotnické koncepce a seznámily s nimi podrobně odbornou veřejnost a voliče. V příštím volebním období již nelze prodlužovat stav, kdy ministerstvo dlouhodobě neplní roli instituce, která má vytvářet koncepci a kultivuje systém zdravotnictví, nastavuje jeho pravidla a dbá na jejich dodržování. Jeho počínání nejvíce připomíná chaotické hašení jednotlivých lokálních požárů ve chvíli, kdy už začíná hořet celý les. Bez skutečných systémových změn nelze problémy českého zdravotnictví vyřešit. Především je třeba jasně definovat vztah mezi pojištěncem a jeho pojišťovnou přijetím zcela nového zákona o zdravotních pojišťovnách. Proto se musí otázka zdravotnictví stát jedním z klíčových témat letošních voleb!
V Průhonicích 8.4.2017