Stanovisko předsednictva SPL ČR k návrhu novely zák.č.95/2004 Sb, §22 odst.4

Předsednictvo SPL ČR na své mimořádné schůzi dne 25.8.2016 přijalo k pozměňovacímu návrhu §22, odst.4, novely zákona č.95/2004 Sb., zavádějícímu povinné stáže soukromých lékařů v nemocnicích, následující usnesení:
Tento návrh pokládáme za naprosto nevyhovující a hodláme proti němu protestovat. Naši lékaři již nyní podepisují petici zveřejněnou na webových stránkách. Právní rozbor, který jsme si nechali zpracovat, přikládáme. Kontinuální vzdělávání praktických lékařů je zajištěno dobře, žádné stáže v lůžkových zařízeních by pro ně přínosem rozhodně nebyly přínosem. Naopak by nepochybě v praxi způsobily značné problémy při poskytování primární péče. Uvedení této povinnosti v zákoně (navíc zcela vágně, s odkazem na neexistující prováděcí předpis a organizační zajištění KÚ) dle našeho názoru akceptovat ani racionálně realizovat nelze. Dopady na činnost ordinací praktických lékařů a jejich dostupnost pro pacienty by byly nepochybně negativní. Vyzýváme poslance k jeho odmítnutí.

Příloha :

Věc : stanovisko k navrhovanému ustanovení §22, odst.4, novela zákona č.95/2004 Sb.

 

Znění navrhovaného ustanovení : „Lékař, který poskytuje ambulantní péči ve stanovených oborech zdravotní péče, absolvuje v rámci celoživotního vzdělávání pravidelnou stáž u poskytovatele lůžkové péče. Stáž lze absolvovat pouze v akreditovaném zařízení. Organizaci stáží zajišťuje kraj. Obory zdravotní péče, délku a četnost stáží, výjimky z povinnosti absolvovat stáž a bližší podmínky organizace stáží stanoví prováděcí právní předpis.“.

Vzhledem k tomu, že návrh neobsahuje jakékoli odůvodnění, lze o účelu a důvodu navrhovaného ustanovení spekulovat. Určité spekulace se v tomto stanovisko dopustím.

Každopádně je jasné, že toto ustanovení by dosti zásadním způsobem zasáhlo do fungování ambulantní sféry jako takové. Takto zásadní věc by dle mého názoru neměla být řešena poslaneckým návrhem, neboť je obcházeno připomínkové řízení, projednání legislativní radou, zpracování RIA atd.

Domnívám se, že dané ustanovení nesplňuje kriteria ústavnosti. Povinnost je definována tak vágně, že je zcela přenechána ministerstvu k úpravě formou prováděcího právního předpisu. Ten by měl upravovat, kterých lékařů (jakých oborů) se povinnost týká, měl by vymezit její rozsah (délku a četnost „stáží“) a podmínky organizace. Ministerstvo má rovněž stanovit výjimky – tedy zproštění určité skupiny (či jednotlivců) zákonné povinnosti. Ustanovení tedy ponechává zcela volnou ruku ministerstvu. Podle mého názoru jde o rozpor s ustanovením Čl.4 LZPS, který uvádí, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Protože žádná představa o vyhlášce není, lze si ji představit v rozmezí od – povinnost všem oborům ambulantní péče stážovat týden každý měsíc, po – povinnost pouze jednomu oboru stážovat jednou za deset let na den.

Zde si dovolím výše avizovanou spekulaci. Podle mého názoru fakticky vůbec nejde o vzdělávání ambulantních lékařů, ale o snahu zajistit ústavním zařízením lékaře, resp. Jde o snahu využít ambulantní lékaře pro činnost v zařízeních ústavní péče z důvodu nedostatku lékařů v nemocnicích. Představa, že by ambulantní lékaři splňující podmínky pro výkon samostatné činnosti (řada z nich školitelé či odborní zástupci akreditovaných zařízení) byly nedostatečně kvalifikováni pro výkon ambulantní činnosti (kterou většina z nich vykonává řadu let) a tento deficit kvalifikace se vyřešil „stážemi“ v ústavních zařízeních (tedy zařízeních jiného typu), je podle mne značně nereálná.

Z tohoto důvodu mám za to, že fakticky se jedná skutečně o snahu zavést nucené práce, tedy o rozpor s článkem 9 LZPS.

Domnívám se, že v praxi by dosti zásadní problémy vznikly nejen na straně ambulantních lékařů, ale i poskytovatelů lůžkové péče. Dle navrhovaného §24 odstavce 5, by tito byli povinni umožnit tyto „stáže“ ambulantním lékařům. Stáž a její podmínky jsou pak v zákoně upraveny v ustanovení §38a. Například musí být zajištěn odborný dohled školitelem.

Návrh vůbec neřeší ekonomickou stránku věci. Má být ambulantním lékařům činnost v rámci stáže odměňována, má být nějak kompenzována jejich nepřítomnost v ambulancích, nebo naopak budou za tuto „stáž“ platit nemocnici ?

„Stážování“ v nemocnicích by se nepochybně projevilo na fungování ambulantních praxí, ve kterých stážující lékaři působí. Rozhodně nelze současně stážovat a současně pracovat v ambulanci, případně je nutno vzít v úvahu přestávky, limity přesčasové práce a další podmínky vyplývající z pracovněprávních předpisů. Tedy zásah do činnosti v ambulanci by to byl každopádně. Taktéž není vyřešena případná kolize mezi smluvními závazky ambulantních poskytovatelů vůči zdravotním pojišťovnám založené smlouvami o poskytování a úhradě zdravotní péče – zejména nasmlouvaná provozní, resp. ordinační doba.

Lze se důvodně domnívat, že by mohlo dojít k zásahu do práva podnikat dle článku 26 LZPS. Lze se rovněž domnívat, že by se přijetí a aplikace projevily negativně v poskytování péče pacientům v ambulancích (např. čekací doby apod.).

O účelovosti ustanovení (resp. o tom, že faktickým účelem je něco jiného než vzdělávání) pak svědčí také to, že ustanovení navrhuje svěřit organizaci stáží kraji. Kraje nemají se vzděláváním cokoli společného a není tedy pražádný důvod jim jeho organizaci svěřovat. Důvod lze spatřovat snad jen v tom, že pod kraje provozují (různou formou) řadu nemocnic, které avizují nedostatek lékařů.

Shrnu-li, tak navrhované ustanovení je značně nevydařené a to jak po formální, tak po věcné stránce. Podle mne fakticky o žádnou snahu o zlepšení kvalifikace ambulantních lékařů nejde. Dále mám za to, že navrhované ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem. O tom, že jde věcně o obejití legislativních pravidel a legislativního procesu, celkem není pochyb. Ovšem dlužno podotknout, že v poslední době je tato praxe, kdy návrh ministerstva projde celým připomínkovým řízením a následně je v poslanecké sněmovně předložen komplexní pozměňovací návrh, který původní připomínkovaný návrh zcela zásadně mění, dosti častá.

Mgr.Jakub Uher